Zápisek ze dne 29. října 2004

Ležím u noťasu & slyším, že mi asi fakt nějak odešel pravý kanál v jeho audiosoustavě. Není to reprák, je to celé nějak v čudu, ikdyž jedu na sluchátkách.. Mít discmana, tak je to v klidu, ale.. :(. Mno, co už, život je krutý ;).

Ve středu, prázdninový den, jsem se nějak vyflákl na vstávání a vzbudil se až v devět. Vedle postele ležela navíc knížka, tak jsem se z výlezem opozdil ještě o nějakou tu minutku.. V deset snídaně, pak chvíle programování na valašsku, oběd u babičky & hurá ke keříkům!

Keříky jsem okopal tentokrát jenom tři, ale zato jsem ke všem už okopaným zavezl dostatek kompostu. Moje nedávné znechucení nad nalezeným králíkem dostávalo s dalšími a dalšími králíky nový rozměr, až se rozpustilo v obyčejné rutinní odhazování kusů králíků na hromádku (přece jen by pod keříky nepůsobili esteticky).

Tak, a v půl páté šupky hupky domů, shave, sprcha, vyčistit zuby, karcinogenní deodorant (saša by mi to ovšem vyčinil), mrk do zrcadla (mno, delší mrk), obléct slušivý ohoz (mno, moje oblíbená košile + rifle [jelikož mám vzhledem ke své postavě značně omezený výběr pantalónů, tak byla volba docela jednoduchá]), naházení potřebných věcí do útrob oblečení (kapesník + balík papírových, které sice nepoužívám, ale kdoví kdy se můžou hodit; mobil & peněženka).

Ještě krátký telefonát Terce, kdeže vlastně máme ten sraz (Alzheimer působí) & honem na autobus. Před domem zrovna staví Clio mamka, do cesty mi hází pikantní bagetu (Colgate svěží dech je v prachu), bagetu stydlivě skrývám před řidičem autobusu, aby mi nezdražil jízdenku & ve městě na místě srazu jsem nakonec o půlhodinku dřív (nepřekvapivě; gentleman má mít náskok :)), kvůli spicebreath kupuju nějakou tu žvýkačku, dlouhé čekání mě nebaví, tak po chvíli u pobavené paní trafikantky beru ještě reflex (tentokrát o den dřív, čtvrtek je svátek), listuju a kousky pročítám..

A za chvíli už se řítí stříbrná felcka combi, vyskakuje Terka & sbírá spolujedoucí. Nakonec nejsem jediný příslušník té škaredější části lidstva v autě & jede nás jenom pět (vzhledem k výšce Terky nejsou mé dva metry na zadním sedadle problém :)), večerní jízda má předpoklad k mírnému adrenalinu, protože Terčina maminka na sedadle řidiče vidí jen na jedno oko, ale nakonec v klidu, v rybíku neparkujem. Vzhledem k tomu, že jedeme s Terkou, je o pokec v autě postaráno :).

Do cílové stanice Bělotín dorážíme včas & kulturák též nalézáme včas, super. Uvnitř už kvičí, ehm, cvičí sbory na koncert & přes značné otrávení členů sborů i zkouška zní skvěle. Vlastně jsem ještě neřekl, kam jsme to vlastně přijeli. Přijeli jsme na koncert jmenující se rockové oratorium, což je přes děsivý název parádní věc. Před koncertem ještě zapadáme do místní restaurace, kde zklameme číšníka tím, že si nic nedáme & jen tak sedíme okolo stolu u řvoucího jukeboxu (zničehonic začalo hrát demo Erose Ramazzotiho takříkajíc na plné koule, shock).

A s mírným půlhodinovým zpožděním začíná koncert, který je vážně úplně skvělý. Zpívá nějaký pražský sbor + náš vsetínský gymploidní + kousky čehosi dalšího + hranická rocková skupina = super koncert. Z rytmického podupování nohou a kroucení na židli jsem málem rozbil židli a krutě se unavil :). Po dlouhém potlesku je ovšem přídavek jenom jedna skladba, což je teda málo :).

Po koncertě chvilku kecáme s Petrou a Petrem (kterého skoro neznám & naproti tomu o mně ano), s Terkou litujeme, že cedko stojí dvě kila (což je sice zadarmo, ale mimo mé současné finanční obzory), pak mám prý napsat, že „Terka spí s Jeňou, píchá s Marou & Ryska zpívá ve sboru“, či tak něco, po východu z kulturáku všichni chtějí cédéčko, co nemohli koupit, vypálit, mávám Mirovi a pak už vypálíme felckou vstříc domovu.

Ach jo, tady to shrnu do dvou krátkých odstavečků & při tom to byla hodina úchvatných zážitků hudebních + hodiny kolem dalších :). Pálíme si to domů padesát, vyjadřuji obrovské díky za hození mě až domů (přestože Terka bydlí opačným směrem & to dosti daleko) & já se odebírám k domovu. Pokouším se překecat parenty, aby jeli zítra do Uherského Hradiště na další koncert, ale ti jsou neoblomní & kašlou na to :(.

Dodělávám pár věcí na webu & mizím spát, ráno vstávám zase v devět, rodiče snídají, snídám taky, pak jdeme ven & keříky & keříky & keříky.. Ech kletě, tolik keříků :). Každopádně teď jsou všechny okopané a pohnojené, dokonce jsem v cíli nepadl únavou a ještě pořezal s taťkou nějaké stromy, co pokácel dědeček v týdnu. A pak už zase večeře, teplo domova.

Po večeři chvilka klidu, dočítám knížku JM Simmela Láska je jen slovo. Uh. Přemáhám nucení ke zvracení (ne, že by to bylo nechutné, ale je to naprosto zoufalé a beznadějné), ale.. úžasná knížka. Kdo by řekl, že v roce 61 si mohli lidé posílat SMSky.. Po dočtení teda přemáhám nucení ke zvracení a po chvíli jdu hledat písničku Love is just a word na winMX. Nicméně to vypadá, že to nikde není.. možná ta písnička ani nikdy neexistovala.. Chjo..

Večer na netu hopsám po ICQ oknech, makám jako šroubek, sháním výplaty (zase mi to trochu přidalo na optimismu), koukám, co budu zítra programovat & tak podobně. Mimochodem, uplatnil jsem vědomost, že žluté světlo je složené z červeného a zeleného. Podstatná informace, tak si ji pamatujte :). Taky jsem zjistil, že černá ovce, které se neotevřel padák, je vlastně kuna v ledu. Taky dobré (pokud znáte logo baťohů Rucksack, tak víte o čem mluvím).

Mno, a v pozdní večer, až do půl jedné, jak osel klepu do noťasu v posteli, ležím na boku a už mi tuhne pravé rameno. Takže končím, nějakých ~5800 znaků vám bude muset stačit :).

Mějte se krásně..