Sníh

nepadá mi na hlavu
ale ocelové hroty
kruté reality
odloučení
mě drtí v mikrovlnné troubě
a smaží mi mou duši
až na prach

přes tlusté
neprůhledné sklo
sleduju okolní svět
a přitom vidím
jen sebe
v asfaltově černém
odrazu
sám se sebou
nemůžu to vydržet

venku padá černý sníh
a kvetou červené pomněnky
(a já se koupu v sobě)