Jan Martinek

Ovesné vločky

ovesné vločky
na modrém dvoře
padají velice trhaně
přesto tak rychle
nestíhám sledovat
jejich úsměvy

malé závěje
úsměvů jablka
papír bez potisku
propadám se
mlhou opravdu hustou
nekonečně pomalou
nestíhám však sledovat
jejich úsměvy

opravdu zoufalé
najít svůj smysl
v tomhle složitým světě
tak proč hledat
vždyť můžu sledovat
ty jejich úsměvy

ty jejich úsměvy
šíleně rychlý
přesto na jednom místě
nehledat svůj smysl
najít si přátele
ale opravdu složité
fakticky nestíhám sledovat
ty jejich úsměvy

však mi to ani nevadí
mám svůj vlastní
možná jsem blázen
ale to nevadí
možná to nemá smysl
proč si ho nevymyslet

proč si nevymyslet
důvod k vlastnímu
šťastnému úsměvu
vždyť je to jednoduché
jen když to zkusíš
v tomhle veselém zmatku
...
...