Jan Martinek

Óda na šum

(Dnes pouze pro milovníky zbytečných slov.)

Mimo jiné lidé také používají věci.

dsc_4803.JPG

Všechno použití věcí se neobejde bez dvou omezujících prvků - rámu a šumu. Obojí jsou omezením dokonalosti věci, rám kvantitativním a šum kvalitativním. Například takové okno: bez nutnosti zastřít vnější svět a ztratit tak světlo zachytí teplo uvnitř domu. Rámem je nemožnost rozšířit okno na celou plochu domu a dosažení nulové tepelné a světelné ztráty. Šumem je deformace obrazu vnějšího světa.

Rám si většinou neuvědomuji, pokud není záměrně zúžený. Naopak šum je velmi často zjevný a vtírá se na mysl. Jinou ilustrací rámu a šumu může být nemožnost zatlouct kladívkem hřebík vzdálený pět metrů - o tom ani neuvažuji, naopak nedobře pospolu držící topůrko a hlava kladiva je nepříjemná obtíž.

Rám opustím, protože jeho rozšiřování směřuje do budoucnosti. Naopak se chci věnovat šumu, protože ten je krásný tím, že směřuje do minulosti. Je krásný, neboť se také podílí na vytváření vzpomínek a dotváří dojem z prožívání lidského života, který se odehrává během neustálého používání věcí. Paměť je plná šumu. (Šum není čistý chaos. Šum je zbytek chaosu v řádu vytvářeném člověkem. Šum ale není ani nepořádek. Je to zbytek chaosu v pořádku.)

Šum je krásný, jakkoli se to zdá podivné. Nostalgická vzpomínka je místo, ze kterého zmizel šum – ale nikoli v té vzpomínce. Šum je obraz na povrchu zabroušené dřevěné desky. Šum je pokřivený obraz ve starém okně. Šum je zakašlání v tichu uprostřed symfonie. Šum je veliké zrno černobílé fotografie vyfocené v tmavé místnosti. Šum je obraz na okně v mrazivém zimním ránu. Šum je kus kuřecího, který mi spadl na svatbě pod stůl. Šum je slunéčko sedmitečné v kytici růží. Šum na podzim pokládá listy na zametené cestičky v parku. Šum krčí dopisní obálky a probouzí zvědavost.

Po přelakování dřeva šum trochu ustoupí, zdokonalení skla v okně zamezí zkreslení, izolace studia a mnoho pokusů zamezí náhodným zakašláním v hudebním záznamu, lepší a jemnější film zachytí obraz bez viditelného zrna, etc. Zbude jen vzpomínka. Tam, kde šum mizí, je často vrácen ručně zpět: tapeta skryje dokonalou zeď a dýhování vrátí obraz už dávno ne dřevěným dveřím, ale je to jen iluze šumu, šum nahrazen není. Ale také není nepřítomen, objeví se v jiné formě.

Šum nemůžeme vytvořit, nemůžeme se jím předávkovat. Šum narušuje plán, ničí přesnost. Kazí ideál, který by se jinak mohl odehrávat stále dokola stejně. Šum připisuje datum ke dni. Šum podepisuje vykonanou práci a říká tím "hotovo". Šum je vodotisk potvrzující pravdivost života.