Jan Martinek

Měsíc

měsíc probodl
tupým nožem
z prvního šuplíku
v kuchyni
& stál přede mnou
měsíc ho omrzel
& obloha vzpála
deštěm
mandlové příchuti

po cestách
kudy chodili mravenci
(je mi to líto)
chodíval & nohy měl
od bláta až do té doby
kdy přišly
denní můry
nesmyslná hořkost

dlouho nemohl
najít pramen
uhodil blesk & kolem
popraskaného kmene
leží mrtví ptáci
& našel pramen
sám v sobě
hořkost vytékala
s hlasitým bubláním
jež mu přišlo
poněkud nechutné

pořád se na mě dívá
vyčítavým pohledem
odejdu od zrcadla
nebo se o to aspoň
pokusím