Jan Martinek

Když díváš se mi do očí
vůbec nevím co bych řekl
večer potom přemýšlím
co řekl bych, kdybych uměl mluvit
vše mizí z dohledu
rozpouští se v hluku tekoucí řeky
v dešti který padá okolo

svá slova neslyším, pak říkám
nesmysly