Jan Martinek

Behind blue eyes

S poněkud poněkud
rozpačitým úsměvem
se složil na pískoviště
přes popraskané dřevěné dost
možná dubové bednění
prosvítaly poslední odrazy
světla z oken paneláků
z oken paneláků
s okem paneláků
nesnesitelný pocit přítomnosti
přerostl v přítomnost a
proto
a proto
no proto
si lžičkou vydlabal srdce
pak si zamíchal kávu
& dlouze se napil
zamrkal na mraky & šáhl do kapsy
& zahodil klíče