Jan Martinek

Zápisek ze dne 27. března 2003

Zběsile pomalá aktualizace je konečně tady. Píšu a stále přemýšlím, jestli se mi podaří napsat něco smysluplného. Konečně přišlo jaro, je krásně a konečně můžu jezdit na kole. Taková hodinka denně plus nějaký čas v nepřehlušitelném hukotu splávku na řece je pro mě ta správná cesta jak si vyčistit hlavu. I když v poslední době bych asi potřeboval tak týden na vyčištění... K současné světové situaci můžu po jen to, že " já se v tom neorientuju" a doufám, že brzy přijde čas, kdy "na vojáky budu z vejšky srát a všichni lidi se mnou"...

V podvědomí přibylo jen pár věcí, taky jsem přihodil čerstvé pokračování mého psychedelického proužku "život je krutý". Z výskytu těchto proužků je snad jasné, proč je toho za poslední měsíc tak málo ;_^. Do rámce mých šílených projevů mé nestabilní neosobní osobnosti patří ještě tenhle obrázek. Pokud by vás vyděsil, omlouvám se...

btw: Pokud je vám z Íráckých rozlehlých písečných plání už pomalu špatně, podívejte se na tenhle zasněžený chat, na kterém si sice moc dobře nezachatujete, ale je tam fakt příjemně. Doporučuju zatančit si s někým v iglů :), určitě Vám to zvedne náladu.

Určitě bych toho sem napsal ještě mnohem víc, ale už končím, zase příště...