Už skoro...

Zůstal jsem v už Brně sám, ze spolubydlících zůstaly už jen tři dřezy nádobí a otevřený, napůl snědený půlkilový jogurt v ledničce. A já se pokouším seminárkovat - moc to nejde, ale postupuju, nějak tu banální globalizaci zkonstruovat/zdestruovat musím.

Ale jinak pozdně-adventní atmosféra jak má být, do uší kulturně-imperialistický import (Vánoční cédéčko Ally McBeal, Emotion ze soundtracku kteréhosi GTA, Sufjan Stevens, nějaké další pěkné písničkové soundtracky, Belle and Sebastian etc.), likviduju čajové svíčky (železná zásoba z Ikey se ztenčuje; jsou fascinující, při současném zapálení zhasínají skoro současně), pořád prohlížím a kontroluju, jestli už mám všechny dárky, těším se s vánočním stromečkem ozdobeným elektrickými svíčkami, stříbrnými mašličkami a papírovou ochrannou částí izolační pásky, trpělivě každý den loupám adventní kalendář, a po večerech koukám na romantické komedie (asi i zítra).

Ráno v osm, dřív než vyjdou davy do ulic, rychlý a úspěšný průlet obchody pro pečlivě naplánované poslední dárky. K obědu sváteční rychlovka - kuřecí s čínskou zeleninou a rýží, k večeři tortilly s balkánským sýrem a špenátem. K pití indický assámský čaj. Tesco Finest v pyramidkových sáčcích :-)

Chybí tu skoro jen ten sníh.

Těším se domů.