Using the University

Až někdy během druhého semestru jsem začal pořádně využívat možností, které poskytuje studium na univerzitě - myslím si, že navštěvování povinných kurzů je jen vcelku malou částí toho, co taková univerzita nabízí. Ale dnešek byl poněkud extrémní :)

Kolem dvanácté jsem se usádlil na přednášce historika literatury pořádané Katedrou humanitní environmentalistiky (a využil při výklady nedávného setkání s hejny brkoslavů), po krátkém intermezzu s focením jedné slečny pro fakultní časopis následovala mediálně teoretická přednáška, pak přednáška australského sociologa Iana Woodwarda a nakonec přednáška z cyklu Psychologie pro nepsychology. A pak mi přišel očekávaný e-mail v odpovědi na mé vyptávání se po bakalářské práci na politologii.

Z přednášky australského sociologa jsem si odnesl mj. dva postřehy:

• In America, you use object. In Soviet Russia, object uses YOU! Tak tohle teď už platí v celém světě. Modří už vědí. (Přednáška se týkala významu objektů v sociální interakci.)
• Neumím říct nic nejistého, a to kdykoli – zvlášť v angličtině. Zdá se, že to tady nedokáže nikdo, což je vidět na tichých hodinách. Sám si připadám výrazně nesmělý a to jsem občas docela aktivní - ale víceméně jen tehdy, kdy jsem si jistý tím, co říkám (pokud se někomu vyloženě nepodaří “rozjet” seminář). Což v případě učení se není nejlepší přístup.

A dva dlouhodobější obecné postřehy:

• When speaking engrish, engrish jokes don’t work.
• Nevím, jak se česky řekne využívat univerzitu, bez toho, aby tam byly negativní konotace slov jako využívat, používat apod. Angličtina je v tomto ohledu srabárna.