Prokletí čtyřhodinové baterky

Něco přes tři týdny se těším novému notebooku z druhé ruky, jehož baterie je sice trochu jetá - ale z původních šesti hodin ještě zbývají tak tři čtyři. Přesto s sebou beru adaptér, kdyby náhodou. A včera jsem si ho poprvé zapomněl doma.

Je příznačné, že se tak stalo přímo před seminářem, na něhož jsme připravovali prezentaci. Ve chvíli, kdy došla baterka, zůstala samozřejmě i prezentace nedostupná uvnitř. Během následující o něco více než hodiny strávené v šalinách, trolejbusech (skvělých 20 minut v zácpě na Úvoze), přebíháním mezi nimi (jednu zastávku mi pro radost o 150m posunuli) a stáním na zastávce (všechny čtyři spoje mi o minutu ujely) jsem stihl zmoknout, zasněžit (?), zpotit se na prudkém slunci, promrznout v šílených poryvech větru, nechat se secvaknout mezi dveřmi trolejbusu (a to nebyl trolejbus, co při zavírání dělá "šíí šíí tsss", ale ten, co dělá "cvak ts bup" (!)), vyzvedl jsem si na poště nové boty a málem jsem šlápl do kosy, již někdo zanechal na přechodu u zastávky Tvrdého.

Došel jsem o půl hodiny pozděj na seminář a dostali jsme s kolegy Pavlem a Tomášem osm bodů z osmi za prezentaci. Stálo to za to :)

Jen na okraj musím poznamenat, že je potřeba pochválit počítač, že tu hodinu a půl čekání na adaptér v režimu spánku vydržel (při ukládání se ke spánku tvrdil, že zbývá jedna minuta provozu) a tak si drží stále své renomé - od instalace operačního systému (v den nákupu) jsem ho nerestartoval.

A na druhý okraj je třeba říct, že ty boty fakt sedí! Respektive dobře se v nich stojí :)