Země

Kapají kapky
na dně se rozbíjejí na tisíce kousků
sledoval Zemi z vesmíru
nesmírně smutnou modrou planetu (=> feelin blue)
neslyšel pro své slzy vlastního slova
- bylo tam totiž vzduchoprázdno

jen tak potichu pleskají kapky
rosí studenou zem
netušil proč vlastně žije
jen tak lítal a kolem byla tma
nelidským řevem zbitých zvířat
vyděsil stáda koní na Měsíci

z okýnek které poskakují v rytmu kolejí
také by se dalo říct z vlakových okýnek
(nikdo ve vlaku ani nezkouší uhodnout kam vlastně jede)
lítají plastové flašky
ve škarpě u dráhy je mokro a kapky padají
plavou tam plastové flašky

mlha v horkém odpoledni
mu halila všechno co kdy toužil vidět
pokoušel se o poslední zběsilý útěk
útěk pryč, až někam do #000000 [=do tmy a ještě dál]
psal slova na poslední lístek papíru
ptal se sám sebe proč jestli vůbec k čemu

běznaděj se odhalila ve své celé velikosti L
(jen L, ale větší velikost by stejně nikdo nezvlád)
asi něco nepochopil tam dole
proto kříčím do noci
kapky padají a já nevidím hvězdy
tak ani nemůžou padat (dolů, sem)