Voda
Po stovkách proher
stále zalévám
černou umělohmotnou
zvadlou kytku
stojí na okně
smutně nehybným
pohledem těkavým
rozhlíží se
po místnosti
kolikrát jsem mluvil
nešlyšet mě třeba
v hučení vloček padání
odcházím zpět
Po stovkách proher
stále zalévám
černou umělohmotnou
zvadlou kytku
stojí na okně
smutně nehybným
pohledem těkavým
rozhlíží se
po místnosti
kolikrát jsem mluvil
nešlyšet mě třeba
v hučení vloček padání
odcházím zpět