Jan Martinek

Řádek

psát bez čárek a teček pořád jen dopředu možná to je ta cesta když chci hodně věcí nevím kterou dřív taky hodně citů pořád dopředu rozpitou mlhou prázdnin když nemůžu fakt nemůžu myslet melancholické nesmysly nezbývá než psát pořád dál pořád jen dál slunce pomalu mizí za mraky linky večerních mraků ztrácejí se v mých očích pomalu zanikají ztrácí se v barvě pak třeba skončím psát bez vykřičníků kdy mě bolí hlava nemůžu si vzpomenout proč vlastně nechci myslet rychle to skončit vysílač telefonní nikoho mi nepřinese stojí tam na kopci temný proti měsíci jen tam stojí spousta slov nevím co říct dřív nevím co říct pak nevím jak to číst jak bude zítra ptám se na budoucnost lepší se neptat ještě pár dní psát bez otazníků