Jan Martinek

Padám

Z oblohy padá měsíční světlo
přes pomalu valící se masy černých mraků
procházím pomalým údolím času
lekníny kvetou na stromech
jejich květy se snáší uschlé k zemi
stíny vysokých stěn vznáší se
nad ostnatými dráty
nikdo mě nevidí
sedím na křesle
ujíždím pod bezhvězdnou oblohou
tma porchází kolem
pláču a rozpíjím se do tmy
musím jít pryč...