Jan Martinek

Občas je nebe příliš tmavé

Občas je nebe příliš tmavé
na to abych mu věřil

nečekám zázraky ani znamení
snad jen mít se čeho chytit

chyba které nechci předejít
příliš pozdě odvrácený pohled
náhlá tma v lese

šéf, co nedrží řídítka
strom, co pořád drží loňské listy
první slza od smrti

— byl jsem ještě dítě