Jan Martinek

Nebe nad Berlínem

Podruhé bojím se „Nein!“
— tolik bolesti, deště a asfaltu
přijde slunce a hvězda
pak uhasíš hořící stromy
těsně za plotem

a ráno, když vlaky vezou
poslední jarní listí
není už žádné proč

měním se v japonské znaky
schovávám se do krabice
jako další stará léta
zapomenu snad brzy
alespoň číst