Jan Martinek

Mnohokrát

Tisíckrát píšu Tvé jméno
přesto ho nedokážu vyslovit

tisíckrát procházím
temnou ulicí
rozpuštěnou v měsíčním světle
po široké cestě,
rozpáleném asfaltu

tisíckrát volám
sám sebe neslyším
roztřeseně stojím
na křižovatce
ze které vede jen jedna cesta
a sleduju blikající hvězdy

stokrát padá rosa
stokrát vychází slunce
zase zapadá
zase jdu sám hlučnou ulicí
němého nikdo si nevšimne

Tisíckrát píšu Tvé jméno
přesto ho nedokážu vyslovit...