Jan Martinek

Kouř

Kouř se vznáší nad komínem
hraju si doma s nožem
co chci najít?
uhlíky blikají syčícím světlem
černý popel létá po obloze
ztrácím naději cizince
procházím zašedlou chodbou
světýlka pomalu zhasínaj
slunce tu dávno už nesvítí
řežu si monogram do zápěstí
pomalu sladce usínám
nevím kam odcházím
kouř rozlétá se po bělostné obloze
ztrácí se pomalu v mracích
a já s ním...