Jan Martinek

intergalactic

u stolu v kavárně
vždycky mluvíte o mně
všechno to moc prožívá
a trochu se v tom ztrácí
někoho si pustit blíž
aby se tak jako — uklidnil
nechce si půjčovat
ono to je těžký
mě to mrzí — byl sportovec
zajímá ho historie
jeho? — jasně
ale teď už vůbec nic
je starej — a jako nechci bejt — —
ti nevim

nikdo si to nebere osobně
vždycky mluvíte o mně

děcka si z těch rodičů něco vezmou
já nevím co — ale ten jeho táta!
není to vůbec jednoduchý
byl tu 14 dní — ani jim nepodal ruku

je půlnoc a životy se nezmění
nikdo se nic nedozví
nic si neřeknu
nic si nepřiznám