Jan Martinek

He!

Tak nadšen
svým vlastním úžasem
tak zděšen
touto mou bezradností
málem ani nevím
že jsem
že jsem tady

abolutně necítím
jak je to možné
cítím jen bušení
v mých uších
mé oči zpomalují
nemohou pochopit
proč jsem tak nemožný

když tady nejsem sám...