Jan Martinek

Cizí

Jednou přijdu domů a ty budeš sedět na posteli
přece jsem zamkl dveře
neznám tě, jsi cizí
nebudeš nic říkat, jen hledět na koberec
ani si nevzpomenu, že jsem zas nevysál
jsi cizí

Budu mít strach
oči — moment — zmizí a křik
jsi pryč a už nikdy
kus mě samého sebereš s sebou ve vlasech
kus zůstane pryč a cizí
a pak
už nikdy