Alergik

Křižovatka uprostřed polí
světla měst sem nesvítí
není to podtstatné
& prší mi za krk
slova jsou nudné a nevzbuzují emoce
bez těchto emocí zbavím se nemocí
ehm, noc se svíjí pod mračny temna
neurotický vtip umírajícího sýčka
sviť mě, sýčku, sviť, ať neztratím nit
myšlenky a emoce ztrácejí návaznost
po zemi teče voda
křečovitý úsměv neviditelného měsíce
stojím na křižovatce, není kam jít
& je tu tak zima
v kaluži pod temným nebem
píšu :) a občas dost nesnáším slovo smajlík,
ten odporně přeslazený, až skoro slizký zvuk při jeho vyslovení
provazce deště trhají zemi
cesty jsou úzké a strach je na místě
minimálně pro toho, který se bojí (prázdná závorka)
nevidím své ruce a křičím
(ikdyž zrovna o tomhle nejsem úplně přesvědčený)
ztráta paměti by možná otevřela úplně nový úhel pohledu
na okolí, problémy a tak
ale mlátit hlavou o zeď ve tři ráno je trochu směšné
& asi bych všechny vzbudil
v mé osobní kaluži se utopím ve vlastním dešti
strach se nemění a v tom je poslední jistota
nechápu se, fakt ne