Zápisek ze dne 23. listopadu 2003

Dneska jsem byl v Carefouru (vím, že se tam někde píšou nějaké dvě r, ale nevím kde, tak sorry). Ano, v Carefouru, v jednom ze supermarketů, které nemám rád. Lépe řečeno je docela nesnáším (nebo aspoň takovéhle "výlety" do supermarketů). Od ranních devíti do pěti do večera, celkem 8 hodin zabitých kvůli nákupu jedné věci - byly mi koupeny kalhoty pod stromeček (které podle mého názoru stejně nepotřebuju; důvod proč je musím mít: abych se daly vyprat - ale vždyť to jde už hodně dlouho - ale občas v neděli někam chodíš - a to třeba kdy? - no třeba zítra. => musím si koupit nové kalhoty, abych mohl jet do supermarketu, kde si koupím nové kalhoty). 8 hodin z větší části strávených v obrovské bodně plné cizích lidí, celý den v háji.

Už jak jsem se tohle dozvěděl, štvalo mě to. Navíc ještě dneska ráno na mě ségra řvala, ať vstávám, tak jsem vynervil a všichni na mě byli naštvaní (nebudu používat silnější slova, ale sem by se zrovna hodily). Asi jsem přecitlivělý, když mi po probuzení vadí řev nebo tak ytřeba ostré světlo do očí a podobně… V nové Bazooce (B#63) je někde napsané něco na způsob: "Pokud si teď zasadíte depresi, můžete mít do Vánoc pěkné psycho" - by mě zajímalo, kdy u nás sázeli. Depresi mám já a psycho se nějak dělí. Podělaná neděle. Kalhoty jsme koupili zase v Kenvelu (přestože jsem měl dostat kalhoty, abych mohl nosit košili dovnitř (což ani nechci) - a mé nové superdrahé kalhoty se nosí ještě níž než ty co nosím teď). Pokud vám připadá divné, že tady v klidu píšu o kalhotech, které dostanu na Vánoce - ségra to řekla všem v rodině, takže je to stejně úplně jedno.

A nejkrásnějši věc na celém dni. Chodím do filmového klubu, už hodně dlouho jsem se těšil na dnešní promítání filmu Rychlý běžec - prvního eskymáckého filmu. Projekce začíná asi za půl hodiny a já sedím doma (za pár minut mi ujede autobus) a nemůžu tam jít. A proč? Protože jsem už dneska byl v Carefouru, tak co bych ještě víc chtěl? Prostě fantastické. Takže můžu strávit večer nicneděláním před monitorem tohohle pitomého oddalovače (pokud nechápete poslední slovo, zkuste se nad tím trochu zamyslet).

Pokud je výše sepsaný text chaotický, omlouvám se. Vůbec nemám chuť si to číst znovu a jsem docela naštvaný. Pokud berete tento blogpost jako nesmyslné kecání ze zlosti, máte pravdu. Ale takhle už tenhle web funguje. Mějte se jak chcete.

btw: asi s psaním těchle blogpostů skončím. Stejně jsou to jen spousty nesmyslů. Uvažuju o tom dost vážně, takže možná ahoj. Možná skončím na chvíli, možná napíšu zítra, možná to zabalím. Ještě uvidím. Ale minimálně Podvědomí by mělo ještě přežít. Dneska jsem přihodil dva kousky z posledního týdne…