Zápisek ze dne 20. července 2004

Právě jsem poprvé doposlouchal kompletní soundtrack filmu In the mood for love, děkuji memorymu, fakt moc (taky děkuju za snahu Junovi). Soundtrack je to úžasný. Nahodil jsem sluchátka, zalehl na postel a teď sedím & tečou mi slzy. Film je úžasný & teď ho celý vidím před sebou znova.. & vypadá to, že na lfš ho vyřadili z programu.. Kdoví proč.. Zatím to byly Wong Kar-Waiovy filmy tím, na co jsem se těšil nejvíc. Ale bude tam určitě spousta dalších skvělých věcí. Ale zpátky.. Kombinace 50s soundu španělských a čínských (možná hongkongských, to fakt nevím) písniček & dokonalých smyčcových skladeb s takovou emocionální silou, že člověk naprosto cítí s postavami filmu. I teď, když slyším jenom soundtrack.. Říká to všechno..

Když hlavní postava chce udržet své tajemství, dělá to podle starého zvyku.. Který je podobný naší vrbě. Vydlabe díru do stromu, do díry řekne své tajemství & díru ucpe blátem a trávou..

& co jinak.. Včera neděle byla.. Po obědě se ve dvě hlásím na netu & programuju až se ze mně kouří. V pět odjíždíme k babičce, má narozeniny, takže stavíme ještě v Hypernově (kvůli dovolené jsme koupili jenom pár dárků, tak jsme ještě něco přidali..).. Poslouchám Moloko. Zajímavá deska. Neustále se těším na dlaší track, ale nechci skipnout, abych nepřišel o ten, který zrovna hraje.. Skvělá hudba, skvělé texty "i could be i’m slow, i don’t know / you just went over my head", návykovka.. Večer další dávka programování, chybí podklady (& právě teď jsem se dozvěděl, že klientovi ukradli mobil, tak byly podklady nedosažitelné, pitomí zloději :/), tak ještě musím fixovat pár stránek, aby nevyhazovaly nesmysly.. Mezitím se na MGVF rozjíždí největší chat několika měsíců :).

V noci ještě nahazuju věci do podvědomí (?? - otazníky jsou tam protože nevím který den jsem co psal.. & nemám chuť to zjišťovat.. & je to celkem jedno..). Jdu spát v noci, opatrně se sprchuju, abych neprobudil rodiče, chvilku ještě čtu články, které ještě nemám přečtené ze Živlu, který brzy vracím.. Usínám kolem půl druhé.. Stejně jako den předtím.

Pondělí. Vstávám pozdě, v devět, jím hrozné množství cynických zmenšenin (cini minis), že mě to až děsí (přece jen už jsem po dovolené zase vypasený až hrůza). Vydávám se na kole (nejdřív trochu rituálně přihustím zadní kolo, které se po cestě zase ufoukne) zavézt Blance kousek pláže z Francie, moc nepokecáme, ale dostávám cédéčko s ost Mulholland drive. Soundtrack je to skvělý, během dne jsem ho slyšel hodněkrát, chytám problém, jestli poslouchat Moloko nebo ten soundtrack - potřeboval bych měnič alb :) (ale teď asi na chvíli ztvrdnu u ItMfL soundtracku..). Po příjezdu si dávám sprchu - jsem totálně zpocený a odporně smrdím, fuj. Pak se sestrou krájíme meruňky na marmeládu & na večeři - knedlíky. Sestra už většinu má nakrájenou, tak je to rychlovka, takže pak hned valíme na oběd k babičce (jiná babička, než ke které jsme jeli v neděli), kde babička už servíruje šílené porce oběda, a jednu z nich celou jím (moc dobré, mňam, ale hrozně moc).. Po obědě.. Co jsem dělal po obědě? Asi jsem si něco četl, vůbec totiž nevím, co jsem dělal. Nic se mi nevybavuje, ale nespal jsem. To bych se cítil úplně jinak. Asi jsem si vskutku něco četl. Asi reflex :)

Po třetí (hodině) vyjíždím opačným směrem než ráno, po cestě potkávám p. prof. Marunu, jedu za Jaruškou & vezu pohledy z dovolené & kousek pláže & kousek české měny za reflex, který vyšel v týdnu, kdy jsem tu nebyl & Jaruš mi ho zakoupila (děkuji :)). Po cestě prý ještě potkávám strýce, ale nějak jsem ho přehlíd.. Jaruš má poněkud statického špice - teda spíš, vzhledem ke jménu - Niki-, statickou špicu :) - procházka sestávala tak z padesáti kroků :). Po návratu čistím sklenky na zavařování a krájím meruňky na osminky.. Přichází taťka a ukazuje svou novou hračku (ehm, tedy pracovní nástroj) - Acer Aspire 2010 - s širokoúhlým displejem a zároveň s dvdromkou (takže mám konečně drobnou šanci se někdy kouknout na filmy, co mi leží doma :)).. A pak obírám rybíz.. První dva keříky rybízu byl celkem přehledný černý rybíz, ale pak už přišel můj "velmi oblíbený" červenorybízový keř s kuličkama o průměru 3mm a tunou listů.. fůůj, já ho tak nemám rád. Ale co už, rybízovou šťávu mám rád.. Dneska se toho ale stejně moc neposbíralo - asi tak šest keřů..

Kolem osmé sestra volá k večeři - konečně její vytoužené knedlíky s meruňkama.. Mmmmmm, móóc dobré :). Je hloupé to přejít jednou větou, ale už nevím, co víc říct. O jídle psát moc neumím. Zvlášť o knedlících. Ale byly fakt moc dobré.. Potom už sedám k počítači, kde už se od půl sedmé stahuje soundtrack, který teď poslouchám - 72MB velký rar archiv.. Na netu jsou dva lidé, ale téměř hned mizí, tak si ještě programuju jeden formulář na vkládání dat v rámci summer of love webu.. Se stažením souboru ho se strachem rozbaluju (kdyby byl poškozený, tak by mě to teda naštvalo), pak offline, pálím, lehám na postel &.. dál to znáte.. Ani nemůžu uvěřit, že jsem do textu napsal tolik smajlíků.. Atmosféra soundtracku je pohlcující..

Než odjedu na Letní filmovou školu, což bude už brzo, tak Vám sem nahodím texty z dovolené.. teď byste to už stejně nečetli :)