Jan Martinek

Zápisek ze dne 15. srpna 2004

Dneska je patnáctého? Jj, kontrola času na panelu winů říká jj.. Třičtvrtě na září. Ve winampu hraje šestnáctiminotová skladba Dogs od Pink Floydů.. Není to nejdelší, někde playlistu se ještě válí Shine on your crazy diamond, která má ještě přes sedmnáct minut.. jsou to nádherné skladby .. hm, několik minut v tahu, hrají Crannberies - animal instinct .. a teď už zase další. píšu pomalu. Snad u Broken birdie records od Múm napíšu víc..

Ráno - nevidím odpoledne perspektivně, odvolávám cestu na kole, kašlu na všechno, snídaně, chvilku sedím u počítače, návštěva kostela mi trochu zlepší náladu. Oběd, nekonečné množství jídla, vůbec nemám hlad. Přesto všechno sním. Žízeň. Měl jsem tehdy a mám i teď, ale nechce se mi vstávat od počítače. Vůbec.

Odpoledne nicméně přijíždí několik přátel (docela šok po tak dlouhé době vidět lidi (když nepočítám rodinu) :)) Provedl jsem ukázkovou sadu flashových videíček a šli jsme se projet. Po cestě jsme přibrali dalších pár lidí & sedli do zmrzlinárny (no, primární účel je tam pro mě zmrzlina, tak je to zmrzlinárna :)), pokecali a dvacet minut před šestou jsem se zvedl k odjezdu, ještě jsme jeli k babičce. Zajel jsem to v čase mého rekordu - tedy za 13 minut. Když jsem jel do malého kopečka v huslenkách 35kmh, dívali se na mě chodci značně nedůvěřivě :). Dojel jsem domů a jelo s k babičce. Nestačil jsem ani vlézt do sprchy & tak se teďka cítím hrozně. Ale..

Včera bych to neřekl, dokonce ani ráno bych to neřek, dokonce ani po obědě ne, ale dneska se cítím šťastně :) Docela nezvyk..

Mějte se krásně..