Zápisek ze dne 11. ledna 2004

První noční aktualizace je tady. Proč noční? Píšu na notebooku a je 23.11 a vypadá to, že takhle už budu psát častěj.. V pondělí jsem myslel, že jsem nahodil poslední aktualizaci na podnebí a končím.. Ale když jsem dneska byl na toplistu a viděl, že celý týden tady pořád někdo chodil, povzbudilo mě to.. Díky všem mým čtenářům..

Brát postupně celý týden by byla asi celkem nuda a za druhé bych to ještě navíc nudně napsal, tak to radši vezmu tak nějak chaoticky..

Celý týden byl celkem divný a bylo mi smutno (až na úterý) a venku wqwwwqqwqqww (safra, právě mi spadl kus čokolády do klávesnice, fuuj, rozpouští se mezi klávesami “q” a “w” .. kousek odstraněn kapesníkem. stresová situace :)) ..a venku sněžilo a sněžilo.. V pátek večer jsem jel sám domů, autobus měl zpoždění asi dvacet minut a úzkou mezerou mezi nalepeným plakátem a horním okrajem okna jsem se díval ven a všechno bylo zasněžené, cestu nevyjímaje, poslouchal jsem Louise Armstronga, ve městě se leskly lampy v oknech domů, sklo okna se zimničně třáslo v rytmu motoru a přes zamlžené, opatlané okno autobusu to všechno tam venku vypadalo strašně moc daleko a tak divně slzavě a pohádkově..

Autobusy, to mi připomíná středu.. Ve středu jsem viděl ve filmáku kreslený snímek Žlutá ponorka s písničkama od Beatles a naprosto šíleným příběhem a ještě mnohokrát ulítlejšími dialogy (akorát české titulky zahrnující přebásněné texty písní mi připadly dost hrozné..), moc hezký & přátelský filmík.. Po filmu, cestou domů mi přišla SMSka od Pú, že stojí už hodinu v koloně z Valmezu na Vsetín.. Nakonec jí trvala cesta (20km) dvě hodiny.. Náklaďáky v závějích.. Když pak vyjel autobus směr Hovězí, hned na Vsetínském mostě přes řeku Bečvu před náma hodila škodovka hodiny.. Eh.. Docela děsivé..

Díky Socovi už mám pořádný hadr v noťasu (sice 500MB, ale vleze se tu už přece jen víc věcí než na 120MB..), tak jsem si konečně nahrál slovník.. By mě zajímalo, jestli bude možné ho používat při slohové práci ve škole ;).

Dneska jsem měl v noci fakt hodně divný sen. Zezačátku jsem byl v nějaké německé vesnici, kde byl hotel, nebo spíš nějaký takový německý rodinný ZimmerFrei, kde vevnitř bylo úplně dost šílené vybavení, třeba nějaký divný minipočítač, který jsem nezjistil k čemu byl, na stole nebo elektrická kočka. A do tohohle domku se lezlo něčím, co vypadalo jako větrací šachta, a musel jsem několikrát prolézt tam a zpátky a byl to hnus. Asi mám ve snech klaustrofobii.. A pak jsem šel někam ven, vyšel nahoru po schodech a nějací divní lidi se mnou. A nahoře někdo otevřel dveře a povolil schody (točité plechové) a všechno začalo zpomaleně padat (podobně jako v jedné scéně z mého příběhu..). Zajímavé na tom je, že mě zarazilo, že někdo z těch lidí řve ve zpomaleném záběru rychle, přece by měl mít hluboký a zpomalený hlas, že.. Asi jsem fakt divný. A to není všechno. Pak jsem se nějak dostal nahoru a tam jsem potkal Ludvíka XIV., respektive herce Ludvíka XIV. v roli Ludvíka XIV.. Stál v místnosti s plastovými okny, které byly nakloněné směrem ven jak vitríny ve starých obchodech. Pod okny seděl někdo u plastového stolu na plastové židli a zjevně si s někým povídal, i když tam seděl sám.. No, to už je skoro konec, jsem se otočil a stáli tam tři divní chlápci s čepicema jak z Bylo nás pět. A pak si jeden čepici sundal a bylo to takové to kreslené prasátko od Warner Bros a s drsným výrazem Mikea Hammera se na mě podívalo. Pak jsem se vzbudil. Tohle jsem si nevymyslel (je to dost šílené, že si tohle snad ani sám od sebe nemůžu vymyslet..). Fakt netuším co to znamenalo.. Ale teda dost psycho. Asi už blbnu..

Tak, dneska je neděle, oslava dědečkových narozenin spojená s přejídáním se byla hustá, ostatně jako většina našich rodinných oslav.. Já nakonec skončil sedě na židli v ústraní, protože jsem to schytal za snahu nerozčílit sestřenku.. Zábavka, mobil se mnou udělal remízu ve fazolích a tak jsem ho rozstřílel v Space Impactu ;). Odpoledne se rodiče rozhodli obhlídnout lyžoviště na Kohútce, tak jsem jel s nima, doma stejně nic co dělat nebylo.. Nahoru se vyjíždí na speciální povolení a jedině s řetězy.. Rychloupínací řetězy byly v mžiku oka, maximálně tak po půl hodince nasazené (akorát si taťka pořezal o něco ruku), a cesta nahoru byla dost adrenalin, celkem síla, výhled na hluboká údolí krása, ale docela bojim bojim ;). Nahoře jsem vylezli z auta a fučelo jak v ruském filmu a po důkladném porozhlédnutí se po okolní krajině jsme odhalili dost slušnou hmlu (je to přímo na hranicích, viz fotky). Tato hmla místy mizela, tak mám některé vskutku pěkné fotky.. Vleky jsou tam pěkné, možná by tam šlo i někdy lyžovat :). Uvidí se..

Hm, je jedna hodina ráno a deset minut a musím říct, že teď mám SMSky rád ♥ :).

Ještě jedno oznámení - nová bazooka je tady.. ale doma u memoryho se dějí nějaké děsivé věci, tak je celkem depresivní..

Hmm, mám sebevražedné sklony a začínám se sám sebe bát :). Ale není to akutní, takže klídek :).. Myslím, že víc byste toho stejně nepřečetli a já bych toho stejně už víc ani nenapsal, tak pro dnešek končím..

Mějte se krásně..