Návrat do reality

LFŠ je minulostí, život ve filmech je minulostí. Měl jsem spoustu času promyslet si všechno možné. I když asi všechno nebude snadné, včera jsem cítil naprosté odhodlání. Dneska už to tak úplně není - doma se zdá být všechno hrozně složité. Nejde o to, že bych se neměl dobře nebo na měl někdo nebyl milý, ale takový nějaký divný pocit. Co se smí a nesmí říct, jak kdo co říká, komu a kde. Tisíc pravidel.

***

Na deset dní odjedu z domu a hned je tu spousta nových obyvatel. Doma máme nově malinkého koňa (pořídili si ho strýc a teta) a nového pejska, Landseera, který se jmenuje Bob. Po asi sedmi Žolicích (z nichž si já pamatuju tři) je to změna, na kterou se vcelku těžko zvyká. Změna je to kvůli tomu, že před dvěma měsíci musel táta nechat utratit našeho rok a půl starého Žolika (Bernského salašnického), protože měl nějaké problémy se štítnou žlázou a bylo to hrozné. Nový Žolik, teda Bob, je ale krásný plyšák a hrozný flegmouš. Zatím se zdá, že ho mají rády i sestřenky, což je fajn.