Jan Martinek

Zítra

Budoucnosti,
čekáš, nevidíš, za dveřmi
sázím Ti do vlasů
černé a jindy bílé květy

Čekám, za dveřmi
někdy je dovřu
někdy je jen přivřu
a tak pořád čekám
sám na sebe

až vyjdu
pootevřenými dveřmi
a najdu mozaiku a leporelo