Jan Martinek

Výlevník

a zase noc (mrznou
větve mého domu & praská v krovech
jehlice smrků v mé šále)
světlo
(před kterým
lítají sněhové vločky jako
nepatrní motýli)
připomíná
(plno vůně & zrření zářivek)
jak má slova (já vím)
nebyla
přítomna

úhel alfa s čarou
získává nový rozměr
při odrazu
slunce od
Tvých
vlasů

vidíš, když už,
tak nesmysly :)

[a zářivky zrří dál]