Voda

Po stovkách proher
stále zalévám
černou umělohmotnou
zvadlou kytku

stojí na okně
smutně nehybným
pohledem těkavým
rozhlíží se
po místnosti

kolikrát jsem mluvil
nešlyšet mě třeba
v hučení vloček padání
odcházím zpět