Jan Martinek

Už pozdě večer

Spočítám zase dnešní tváře
objevím nový kontinent pocitů
kde už přede mnou byli Vikingové

Rozetřu pocity po kůži a vstřebám
zpátky sám sebe, kousek nechám
na zítra
ve skleněné
misce
dlouho
pak
přemýšlím
o sobě o sobě o sobě o sobě o sobě o sobě
poslouchám se
a slyším se
volám
a kreslím grafitti v hrtanu
nekuřák, hořím na zastávce MHD
plameny šlehají až k semaforům
naskočí zelená
a pak zase jdu dál