Umím
Usychající fialka
na okenním parapetu
pozadí bílého nebe
kde nekonečně sněží
psát slova na papír
někdo si je přečte
umí má slova mluvit?
krvavé skvrny
proskakující přes obvaz
stažená rána pálí
buňky se vrtí a odumírají
má slova rozbíjejí můj svět
můj?
ostré úlomky mě řežou do obličeje
ostré úlomky mé (?) vlastní (?) reality (?)
slova rozbíjejí tisíce světů
přestože neznamenají nic
nic...
nic...