Jan Martinek

tmou

tmou
průchodu se světly bez žárovek
a ironickou omítkou
na konci východ dozadu
se nedívám kontury
se vlní & tygr mi přešlapuje
u nohou - nervózně
lžu sám sobě když
prohraju & možná to není
to nejhorší

chlápek u dveří se smutně dívá(vá)
na západy slunce
podal mi klíče a jako vždy
ukázal cestu
stejně zapomenu
jako vždy

když se mě ptají
co tak dělám
"nedostatek společenského
& osobního života
si kompenzuju
prací" jo, smutný povrchní
workoholik, lžu sám
sobě & možná ani tohle
není to
nejhorší

možná bych měl své vztahy
s okolím založit
na jednoduché bázi -
vyplňte tady prosím,
co si o mně myslíte
děkuji