Podzim

Lesknu si se v mlze a ty dny jsou už pryč
lampy, pomeranče a stopy nechávám být
dnes ranní ticho šest sedm záchranek
slyším svatbu ve vedlejším vchodě
upeču chleba dám si kafe dám si večer
bude večer zase večer zase podzim
zase lesknu se lesknu se ve výloze v asfaltu v oknech
volkswagenu v listí se lesknu
můj nos je ve spadaném listí
především tedy večer kdy vybírám
své oranžové a červené prsty oči a nosy
mezi mokrým listím moc mi nepasují nesedí nesluší
najdu pak mokrý asfalt žížaly a hady
s nožem v rukávu kompenzuji nedostatek plurálu
v mých životech