Jan Martinek

odháníš stromy

oči máš plné slídy
& když sedíš na
druhém konci ostnatého
plotu
oheň se schoval do popelnic
& stromy si zakrývají tváře
pak zase mlčíš
slyším to na dvě sta metrů
když ptáci se schovají
za vycházející měsíc v novu
zoufale smutné barvy
spadaly květy se stromů
a rosa

(květen 2005)