Jan Martinek

Někdy

dlouhý pohled do dálky
zas ty oči
telefon nezvoní
v kanálu šplouchá voda
čeho teda nejvíc lituji
špinavé hvězdy
mé jizvy
rudé nepřítomné oči
neřeknou slovo

už i tyhle podělaný řádky
mě serou

nedává to smysl