Jan Martinek

Moře

Na své lodi
která se moc nehoupá
na věčném pohybu
nedívám se přes palubu
pod bílým měsícem
kde se odráží
sluneční paprsky na hřebenech vln
slaném moři mých vlastních slz
které smývají mé vzpomínky
můžu jen sledovat
jen pomalu se houpe
ve věčném pohybu času
nedívám se přes palubu
tak pomalu se houpe

nepřehlížím něco?