Jan Martinek

Mongol

Mongol mi zůstal v hlavě
a jeli jsme spolu domů dvacet šestkou
říkal věty jako:
říše nezůstane bez vládce a my
jsme algoritmy vlastní replikace
řidič jel, jakoby mu selhala světla
chodil po trolejbusu a kontroloval
míru uzavření
větracích okýnek
bylo totiž horko a mladý muž v saku
     stál a popíjel brazilskou kávu u nočního
     stolku vedle kabiny řidiče
     (samozřejmě mu nestínil
     ve výhledu do zrcátka)
     držel přitom svého velblouda pevně v rukou
přerývaně
dupal jsem si nohou do rytmu
a vzpomínal na to,
jak málo dnes čtu básně.