Jan Martinek

Jen muška zlatá

Nespoutaný živel
pobíhá mi po
střeše mého života
ze zelených došek

rozzuřený lev
řve v mé
aréně posypané
tmavomodrými květy

přes temný
neprůhledný dým
nevidím před sebe
na svou budoucnost

a já proto
že Tě mohu vidět
že Tě mohu slyšet
jsem šťastný