Jan Martinek

Jehličí

Pustil jsem si po ránu Nirvanu
aby mi Kurt tim svojim rezavým krumpáčem
chvilku mlátil do té trochy mozkových
buněk co pořád myslí na Tebe
jo aby chvilku mlátil do toho zbytku
mozku co mi ještě zbývá & konečně
jsem si uvědomil co jsem to vlastně pokazil

všechno

na borovici už není sníh jen
kapky deště pomalu stékají po jehličkách
& pomalu kapají až na zem
do trávy co už pomalu zelená
každý jarní den bych si přál
abych byl trochu divná postava
v dobrém filmu & přitom byl s Tebou