Kdo by se neměl ozývat při řešení politického sporu

March 17, 2013

Konečně téměř definitivní seznam:

• Ten, kdo se dlouhodobě se zabývá daným problémem, zná jej do hloubky a tak si vytváří jednak emocionální pouto k různým částem problému a aktérům sporu a zároveň ztrácí nadhled.
• Ten, kdo si problém „prožil“. Tedy ten, jehož problém se týká a logicky tedy zastává názor, který se mu hodí a realitu si přibarvuje.
• Ten, kdo se tématem zabývá jen posledních několik měsíců, problém si „neprožil“, nezná dějinné souvislosti a nemůže chápat logiku jednání aktérů.
• Politik, protože se řídí ideologií a problém nechápe. Je instruován shora.
• Novinář, protože dostává výplatu od velkokapitalisty vydavatele. Je instruován shora. Navíc problému nerozumí.
• Odborník, protože odborník nesmí mít názor. Odborné podklady jsou nerelevantní, protože pokud jim někdo rozumí, je odborník a odborník nesmí mít názor.
• Akademik, protože žije ve slonovinové věži a skutečný svět nechápe. Nikdo mu nerozumí a pokud, tak jsou jeho názory divné.

A ještě seznam pro případy, kdy se řeší problém, který se dotýká zákoníku práce, daňových zákonů apod. Tehdy by se do sporu neměl vkládat:

• Podnikatel, protože je sobec a nechápe problémy obyčejných lidí.
• Zaměstnanec, protože je líný a svou zaměstnaneckou pozicí projevuje nezájem o práci.
• Státní zaměstnanec, protože nikdy nepochopil, o čem je život.

Všeobecně by se politických sporů neměli účastnit především lidé, protože nejsou schopní racionálně myslet a poznávat okolní realitu bez zprostředkování nedokonalými smysly a myšlenkovými procesy.